Warning: Undefined variable $klcEi in /data/web/virtuals/296421/virtual/www/wp-includes/class-wp-user-query.php on line 1

Warning: Undefined variable $koKht in /data/web/virtuals/296421/virtual/www/wp-includes/category.php on line 1
Atraktivity - Český les - Oficiální stránka

Český les

Atraktivity

1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
  1. Vrch Čerchov s vyhlídkou Kurzova věž
  2. Klášter Kladruby
  3. Zřícenina hradu Přimda
  4. Jízdárna Světce
  5. Hrad a zámek Horšovský Týn
  6. Zámek Bor
  7. Chodský hrad
  8. Dvůr Krasíkov
  9. Zřícenina hradu Rýzmberk
  10. Zřícenina hradu Nový Heštejn
  11. Koupaliště Babylon
  12. Lom Starý Klíčov (podvodní pozorovatelna)
  13. Aquacentrum Domažlice
  14. Radnice ve Stříbře
  15. Rozhledna Koráb
  16. Vlčí hora
  17. Domažlická šikmá věž
  18. Zámek Tachov
  19. Zřícenina hradu Starý Herštejn
  20. Pivovar Chodovar
  21. Muzeum chodských krojů
  22. Původní lidová architektura v Mrákově
  23. Jeskyně Salka
  24. Zřícenina kostela Sv. Apoleny
  25. Zvon Pleš
  26. Lovecký zámek Ostrůvek
  27. Hornické podzemí ve Stříbře
  28. Dům přírody Českého lesa v Klenčí pod Čerchovem
  29. Vrch Havran
  30. Vyhlídka Hrádek
  31. Zřícenina hradu Volfštejn
  32. Kamenný most v Bělé nad Radbuzou
  33. Rozhledna Vysoká u Tachova
  34. Rozhledna Šibeniční vrch
  35. Muzeum pohraniční stráže v Rozvadově
  36. Muzeum Železné opony v Rozvadově
  37. Rozhledna Milíře u Rozvadova
  38. Muzeum techniky a řemesel
  39. Hornické muzeum v Plané
  40. Zámek Diana
  41. Rozvaliny paulánského kláštera
  42. Zřícenina zámku Světce
  43. Zřícenina kostela sv. Jana Křtitele
  44. Kostel nanebevzetí Panny Marie

Kořeny

Po staletí byli Němci, kteří žili společně se slovanským obyvatelstvem v historických zemích Čechy, Morava a Slezsko, označováni jako Němci z českých zemí. Až do konce habsburské monarchie v roce 1918 se hovořilo o českých Němcích, moravských Němcich a slezských Němcích.

Německé osídlení ve 12. a 13. století ztělesňuje hákový pluh neboli české rádlo, jedna z nejstarších forem pluhu. Osadníci přicházeli na pozvání českých a moravských panovníků z rodu Přemyslovců. Šlo převážně o rolníky, horníky, řemeslníky, a mnichy a pocházeli z Frank, Bavorska, Porýní, Saska a Slezska.

Země koruny české, tedy historické země Čechy, Morava a Slezsko, byly od roku 1198 dědičným královstvím. Svého největšího územního rozmachu dosáhly ve 14. století za císaře Karla IV., kdy byly duchovním a politickým centrem Svaté říše římské. Od roku 1526 pocházel císař, který byl zároveň českým králem, z rodu Habsburků. V 15. a 16. století přinesly husitské války a reformace také kulturní a duchovní impulzy, které vyvrcholily v Praze za vlády Rudolfa II. Třicetiletá válka v letech 1618-1648, již spustila pražská defenestrace, zdecimovala populaci o třetinu.

Ve slezských válkách s Pruskem ztratila císařovna Marie Terezie velkou část Slezska. České země tak přišly o čtvrtinu své rozlohy a třetinu německojazyčného obyvatelstva. Syn Marie Terezie, císař Josef II., zreformoval stát a zrušil nevolnictví.

cisar-rudolf-ii_s

Při veškeré regionální rozmanitosti přesto existoval jeden spojující prvek, a sice křesťanská víra. Důsledkem založení mnoha klášterů v průběhu osidlování byla od 11. století plná christianizace. V patnáctém století připravilo učení reformátora Jana Husa půdu pro protestantství. K němu se kolem roku 1600 hlásily čtyři pětiny obyvatel českých zemí, zejména v oblastech obydlených Němci. Nadvládu katolické církve opět obnovila protireformace, která započala po roce 1620. Ovlivnila všechny oblasti veřejného života a hluboko do 19. století měla pod kontrolou veškeré školství. Podíl protestantů klesl na čtyři procenta.

Židé tvořili bezmála dvouprocentní náboženskou menšinu. Toleranční patent císaře Josefa II. z roku 1782 představoval první krok k osvobození Židů z ghett. Právního a sociálního zrovnoprávnění se dočkali v polovině 19. století. Největší židovské obce existovaly v Praze, Karlových Varech/Karlsbad a v Teplicích/ Teplitz.

V důsledku rekatolizace v 17. století se věřící silněji přiklonili k lidové zbožnosti. Její součástí bylo intenzivní uctívání svatých, oživení poutí a pěstování náboženských zvyků. V průběhu staletí české země získaly na dvacet svatých coby zemských patronů. Prvními byli bratři Cyril a Metoděj jako patroni Moravy a vévoda Václav jako patron Čech. Jako jediný český svatý je celosvětově uctíván svatý Jan Nepomucký. V expozici je se zastoupen sochou z 18. století.
Přeshraniční poutníky přitahovaly Neukirchen u Heiligen Blutu v Bavorsku nebo Mariazell v Rakousku. Známá domácí poutní místa byla Chlum Svaté Máři/Maria Kulm a Příbram v Čechách, Hostýn/ Hostein a Svatá Hora/Heiliger Berg u Olomouce na Moravě a Zlaté Hory/Zuckmantel ve Slezsku.

Nadregionální význam měla pouť k sošce Pražského Jezulátka v karmelitánském klášteře v Praze. Poutě byly velice oblíbené, protože vedle náboženského povznesení tehdy představovaly výjimečnou možnost cestovat.
Běh roku a života určovaly náboženské zvyky. Církevní svátky jako Vánoce a Velikonoce, kity a svatby.
K velikonočnímu období se pojily obzvlášť rozmanité zvyky, například hlasitý průvod školáků s řehtačkami a klapačkami v pašijovém týdnu. Široce rozšířená byla pomlázka, symbolické vyšlehání mladých dívek velikonoční pomlázkou na Velikonoční pondělí.