Warning: Undefined variable $klcEi in /data/web/virtuals/296421/virtual/www/wp-includes/class-wp-user-query.php on line 1

Warning: Undefined variable $koKht in /data/web/virtuals/296421/virtual/www/wp-includes/category.php on line 1
Ztráta a vyhnání - Český les - Oficiální stránka

Český les

Ztráta a vyhnání

Co znamená být vyhnán z domova respektive vlasti?

Na základě takzvaných Benešových dekretů byli Němci a Maďaři kolektivně zbavení svého majetku, občanství a práv. Každý Němec starší šesti let musel na rukávu nosit pásku nebo nášivku s černým „N“. Úřady nařídily zabavení majetku a technických přístrojů, zákaz vycházení, zatýkání, nucené práce a vydaly řadu zákazů jako např. zákaz používat veřejnou dopravu.

Násilí proti Němcům přestalo být trestné a bylo výslovně schvalováno. Na řadě míst došlo k masakrům a pochodům smrti, jako v červenci roku 1945 v Ústí nad Labem a v květnu roku 1945 v Brně.

Jednu dobu existovalo 500 internačních a pracovních táborů, v nichž bylo v letech 1945/46 v často příšerných podmínkách drženo na 200.000 sudetských Němců. 

Kdo bydlel poblíž hranic, často si již předem během riskantních nočních akcí odnesl do bezpečí část svého majetku.

Na postupimské konferenci v létě 1945 spojenci USA, SSSR a Velká Británie definitivně souhlasili s odsunem, který Edvard Beneš naplánoval v exilu. V článku XIII Postupimského protokolu se píše „odsun německého obyvatelstva musí být prováděn spořádaně a lidsky“. V tom okamžiku už ale bylo více než půl milionu sudetských Němců násilím vyhnáno z jejich domova.

Takzvané „divoké“ odsuny začaly krátce po skončení války. Českoslovenští policisté nebo vojáci odvedli Němce z jejich domů a pak je většinou jen s nejnutnějšími věcmi vyhnali.

Divoké odsuny

Navzdory protestům ze zahraničí „divoké“ vyhánění trvalo až do podzimu roku 1945.

V lednu roku 1946 byl v souladu s postupimským protokolem zahájen řádný“ odsun 2,2 milionu sudetských Němců. Němci určení k vykázání ze země obdrželi písemný rozkaz, byli posláni do sběrného tábora, kde bylo zaevidováno jejich jméno. Zprvu sis sebou mohli vzít 30 kg osobního majetku, později, v závislosti na správním obvodu, 50 až 70 kg.

Zvláštní postavení měli komunisti a sociální demokrati, kteří si coby antifašisti mohli s sebou vzít veškeré vybavení domácnosti.

Pobyt ve sběrném táboře mohl trvat od týdne po řadu měsíců. Lidé byli do obsazeného poválečného Německa deportování převážně vlakem v nákladních a dobytčích vagonech. Jeden transport obvykle sestával ze čtyřiceti vagonů po třiceti osobách.

Vyhnání postihlo především ženy, děti a starší lidi. Vojáci ve válečném zajetí byli propouštěni rovnou do německých okupačních zón. Sudetoněmečtí navrátilci z války museli ve svém domově počítat s projevy násilí, zatčením a nucenou prací.

Svůj domov musely opustit celkem tři miliony sudetských Němců. Dvě třetiny z nich se dostaly do americké okupační zóny a jedna třetina do ruské.

Během vyhánění přišlo o život odhadem několik desítek tisíc lidí.  

Po oficiálním ukončení vyháněni na konci roku 1946 zůstalo v zemi zpočátku 230.000 Němců bez státní příslušnosti jako odborní pracovníci. Počet těch, kteří ve domově zůstali, klesl slučováním rodin do roku 1951 na 160.000. V roce 1953 obdrželi všichni Němci československé státní občanství.

Teprve v 60. letech umožnila dočasná liberální politika pozdní vysídlení 50.000 Němců, převážně do západního Německa.